Děkuju Vám...
Dneska jsem byla na kontrole v Motole. Nedělo se nic extra zvláštního, jsem na tom furt tak nějak stejně, blbě... Když se mě ale někdo ptá, tak říkám, že v rámci možností se mám dobře a je pravda, že se teď pár dní opravdu tak cítím.
Praha byla příšerná, asi jako každý pátek. Jezdit autem v Praze každej den, tak se z toho asi pomátnu. Všude kolony, všude drzí řidíči. Ještě že se nedám a jsem drzá taky, protože to bych tam v koloně stála snad ještě teď. Potřebovala jsem zařídit nějaké věci a trochu nakoupit. Nakonec jsem zařídila jen jednu a jela do Globusu, že se tam najím a něco nakoupím.
Dorazila jsem na Čerňák, došla do nového food courtu v CČM, vybrala si v Mongol BBQ úžasné Kuře na červeném kari s kokosovým mlékem, zasedla a baštila. Během jídla jsem telefonovala s mamkou a hrozně se divila jak strašně funim... Než jsem dojedla, tak jsem byla tak vyřízená, že jsem vážně pochybovala o tom, že dojdu k autu, natož abych ještě zvládla něco málo nakoupit. Nešlo mi to do hlavy, co se to kurňa zase děje, než jsem přišla na to, že jsem špatně nastavila na bombičce ventil a v mezipoloze mi to prostě nefouká. To je děs, čeho já jsem schopná. No pustila jsem to správně, načuchala se kyslíku a vyrazila ploužit se po příšerně přelidněným Globusu.
Nechápu, co se to tam děje. Tam už jsou vánoce v plným proudu, vánoční stromky, výzdoba, jen jsem čekala, kdy se začnou linout z reproduktorů koledy. Nezačaly, linula se jen ta nákupní uklidňující hudba, co člověka nejspíš ponouká k tomu, aby v maniakálním záchvatu pěchoval svý nákupní vozíky hromadama jídla a pití. Měla jsem ve vozíku brambory, cibuli, kuře, pár jogurtů a pečivo a byla jsem tam jak bílá vrána. Lidi brali plnýma náručema potraviny v akcích, vršili a vršili nové a nové věci do vozíků... Kuřata v akci, jéé to se málem poprali. Nechápu a to je do vánoc ještě skoro měsíc, už se tam do té doby doufám nepodívám, protože už dnes mi to tam přislo jako totální peklo... Já jsem potřebovala dost odpočívat a vydýchávat, ale nakonec jsem úspěšně dorazila k pokladně, kde jsem paní prodavačku překvapila malým nákupem.
Za pokladnama jsem si musela na chvíli sednout a sledovala ten mumraj a ty hromady co ostatní ovdváželi k autům s přešťastnýma výrazama, jak báječně nakoupili. Nakonec jsem se sebrala a pomaličku šmajdala směrem k autu, když mě v tu chvíli předešel takový podivný člověk. Člověk ze sorty lidí nad kterýma ohrnujeme nos, asi to nebyl úplně bezdomovec, ale neměl k němu daleko. Předešel mě, obrátil se ke mně a povídá : "Mladá paní, přeju Vám moc zdraví a štěstí!" a šel dál. Když ušel asi tak dva kroky tak se na mě znovu otočil a povídá : "Opravdu Vám to přeju z celýho mýho srdce." Já mu šokovaně poděkovala a stála tam jak solnej sloup. Se slzama v očích jsem se dívala, jak se ztratil v davu a nevěřícně kroutila hlavou, že se i v dnešní době, v takovým pátečním blázinci najde někdo, komu stojí za to, druhému popřát zdraví. A z celého srdce. Vehnalo mi to slzy do očí a strašně moc mě to potěšilo. Děkuju Vám pane ještě jednou, udělal jste můj den vyjímečným!