"Dovolená"
HORKO, bože mě je horko. Místnost je vyhřátá a občasný poryv větru z rotujícího ventilátoru, je to jediné, co mě ještě drží při životě. Latexová matrace hřeje jako písek na pláži, a slunce za okny orientovanými na jih, se i přes žaluzie snaží, roztopit to tady ještě víc. Ležím a potím se, špatně se mi dejchá (komu ne v těch tropech). Tváře mi hoří a já sním o kupě sněhu, do které hubou dolu padám a zůstávám v ní ležet až do omrzlin.
Jsem opět v Motole. Udělalo se mi velmi nedobře během minulého týdne. Prakticky během dvou dnů jsem spadla obrazně řečeno ze sta na nulu. Nabízí se, že se to stalo kvůli horku, ale ne, bylo to ještě předtím. Horka začala v pátek a já jsem tady od čtvrtka. První dny tady jsem ani nevěděla, jestli se potím kvůli horku a nebo z teploty. Je tu stále jak v tropech. Jsme pod placatou střechou, oddělení už je celé vyhřáté. Přes den zavíráme okna a zatahujeme žaluzie, aby se nám to tu neohřálo a v noci otevíráme okna i dveře, aby se trochu ochladilo. Trpíme tu všichni, horko si nevybírá a nedělá rozdíly, potíme se a spíláme počasí, jak my pacienti, tak i personál. Možná jsme na tom my o něco líp než personál, my můžeme ležet a nechat na sebe foukat větrák, chodit se sprchovat (pokud dech dovolí) a oni v tom musí pracovat. Nejvíc to asi odnáší uklízečka a pomocný personál, vytírání, převlékání postelí a starost o ležící, to je v tomhle horku dost velká makačka. Vedlejší oddělení se maluje a na tom našem jsou všude přistýlky, tak toho mají sestry taky dost. Když jsem šla kolem sesterny a viděla tu hromadu kapaček co připravovaly, tak jsem nestačila zírat.
Naštestí se mi udělalo líp, sice ještě nejsem na svým, ale antibiotika a antimykotika zabrala a já doufám, že se nic nezhorší a budu moct jít příští týden domu. Jsem tady desátý den a celou tu dobu je tu hrozné horko a dusno. I teď skoro v deset večer je tady takové vedro, že mi úplně sálají tváře. Bez větráku bychom tady asi vážně nepřežily... Mám tentokrát docela štestí na spolubydlící, jsou to sice babičky, ale co se týká větráku a okna, parádně se shodneme, prý to není na všech pokojích stejné. No nedokážu si představit, kdyby třeba paní na prostřední posteli nechtěla větrák pouštět...Uff!
Ležela jsem tady první dny v děsný depresi, protože mi zase tenhle propad k nedejchání a srdce tancující čardáš, zhatilo veškerý plány. Mám u mamky navezenej kyslík, dovezli ho tam v úterý a bylo v plánu, že k ní v pátek přijedu a povegetíme tam. Mamka měla seznam co mi navaří, kam všude zajedem, opět se chystala přijet na pár dní i Magdi, Naďka si vzala dovolenou... No a místo toho si já užívám "dovolenou" tady. Stejně jako se pachatel vrací na místo činu, jsem tady i po měsící a půl i já. Na stejném pokoji, ale na jiné posteli... Na lepší, na té u okna ;-) No paráda, jak málo človeku stačí k radosti.
Už mě to trochu unavuje, ty věčný zvraty, ta období kdy mi je dobře se nějak krátí, zdá se mi. Trvalé užívání antibiotik dává tělu pěkně zabrat, ale bez nic to prostě nejde. Jedu v módu 20-30 dní antibiotika, 7-10 dní pauza pořád dokola... Vypadá to, že už mi jedny z antibiotik co točíme, nezabírají a pan doktor mi bude muset vymyslet něco jinýho. Stál tu u mojí postele a říkal něco o tom, že to bude oříšek. Není kde brát, antibiotika, která by mohla zabrat tu mrchu cepacii (co se roztahuje v mých plicích), vlastně skoro nejsou. Představuju si to tak, že mi v plicích stále hoří oheň (který pomalu ničí tkáň zánětem), ty antibiotika, co polykám, jsou jako kýble, které nalejvají vodu okolo ohně, aby se moc nerozrůstal a ty co mi kapou, ho trochu přidusí, ale hoří sviňák furt. No a jednou přijde doba, že ten oheň pomalu spálí všechno... nebo se rozhoří fakt pekelně a budem hasit a hasit a neuhasíme... hmmm parádní vyhlídka! :P
Ale já mám jiný vyhlídky, pojedu k mamce rovnou z nemocnice, nebudu na nic čekat. Jasně, bojim se, že tu budu za měsíc zpátky, tak nechci ztrácet čas. Odložila jsem návštěvu u mamky o 14 dní, protože u nich netekla po tu dobu teplá voda a celých těch 14 dní mi bylo fakt dobře...No a dopadlo to jak to dopadlo. Takže na nic nečekat, neodkládat a hlavně se nebát studené vody! NIKDY!