Hadice
Hadice hnusná, hnusná, hnusná! Zase jsem si na ní šlápla a málem si urvala ucho a roztrhla nos! Jak já jí nesnáším! Představte si, že jste ušima a nosem přivázaný hadicí k jednomu místu v domě. Musím se vracet stále stejnou cestou, nemůžu stůl obejít dokola, když jdu kolem stolu, už se nedostanu ke krajnímu oknu, musim zpátky...
Nemůžu se zavřít na kliku v koupelně ani v ložnici. V koupelně tedy alespoň vzpříčím násadu od koštětě mezi dveře a pračku, tak se neotvírají, ale stejně mám pocit jak kdybych měla otevřeno a Zdenek taky, sedim na záchodě a on na mě škvírou mluví... V ložnici taky neni klid, chrochtající Opice se tam přivalí kdykoli se jí zamane. Včera tam nakráčela ve dvě ráno, chrochtá, olizuje se, potřebuje pomoct na postel a pak chrápe hůř než Zdenek. Vydrží tam někdy celou noc, jindy dvě hodiny a valí zpátky, na opačnou stranu jsou dveře ve výklenku, neumí je otevřít, tak do nich bouchá a vztekle chrochtá dokud se nezvbudím a nejdu jí otevřít. Dřív spala celou noc, ale čím je starší tím víc cestuje a někdy bych opravdu ráda spala celou noc v kuse...Jen se tam prostě občas zavřít, třeba když mi není dobře.
Hadice hnusná, bolí mě z ní nos a uši. Kroutí se a zamotává, musím stále rozmotávat, dělají se na ní zakroucené cuchance jako bych celý dny nedělala nic jinýho než rotovala kolem svý osy a zamotávala jí. Fakt to nechápu, jak se to pokaždé tak udělá. Jak já to nesnáším! Za těch 8 měsíců už mi začínaj odstávat uši, když mám stále za ušima brýle a kyslíkové navrch. Taky mám v tváři vytlačený proužek, to když si to moc utáhnu.
Ten pocit v nose byl z kraje příšerný, strašně mi to vadilo v nose a stále jsem smrkala krev. Ležela jsem na pokoji s paní co byla na kyslíku asi pět let a ta mi říkala, že si zvyknu. Nevěřila jsem jí, ten pocit byl strašný, ale je pravda, že jsem si zvykla. Už mi to v nose nevadí a ani tu krev nesmrkám, jen málokdy. Mně to vadí hodně za těma ušima, ale třeba si časem taky zvyknu, možná uším trvá dýl než nosu. Nedávno se mi zdálo, že jsem hadici stříhala s velikým uspokojením na malé kousky. Snad se toho někdy dočkám.
.....
A opět se ukázalo jak je špatné se netěšit. Tolik jsem se dnes těšila do divadla, až jsem včera ulehla s teplotama. Mám vztek na celej svět, na fibrózu, na bacily a na tu hadici HNUSNOU taky! Kde mám ty nůžky....