Nestíhám
Dneska jsem zase nic nestihla. Celý den jsem doma a přesto nemám na nic čas. Vždycky jsem se smála rozhovorům důchodců v MHD jak nic nestíhají, říkala jsem si, jak můžou nestíhat když jsou furt doma a teď to vidim sama. Než se proberu, posnídám a na netu zjistím co je nového, už je hodně po poledni. Občas se dopoledne přemůžu a inhaluju, abych mohla inhalovat večer podruhé, taky musim uvařit a trochu poklidit a než se naděju je večer. Zjistila jsem, že nejlíp pracuju ve stresu, potřebuju mít nějaký termín a pak mi jde práce od ruky, ale když vím, že mám moře času, tak nakonec neudělám nic.
Nejvíc jsem toho vždycky udělala dopoledne než jsem šla do práce. To mi to šlo, kolikrát jsem za jedno dopoledne udělala víc práce než teď za celej tejden. Musim si vytvořit nějaký umělý stres, nicméně si nejsem jistá, jestli bude fungovat. Taky všechny ty krásné věci co jsem kdy vyrobila z korálků a tak, najednou když na to mám spousty času nějak se nedokážu do ničeho pustit. Ale v pátek jedu na výstavu Kreativity do Dubče, tak mě to snad nakopne a zase budu vyrábět ;-) Ono by možná stačilo kdyby mi na měsíc vypnuli internet, to bych měla najednou takovou spoustu času a udělala tu generálku kuchyňský linky na kterou se chystám nejmíň rok!
Takže se možná naštvu a vytrhnu ten modem ze zásuvky, na několik dní se na blogu odmlčím a udělám vše co je potřeba. HAHAHA sama tomu nevěřím, natož ti co mě znají, že?! No nemůžu být nejspíš vůbec pro nikoho žádný vzor, nedodržuju léčbu v rozsahu jakém bych měla, jsem nepořádná, občas si nečistím zuby, jsem líná a někdy (bůh mi odpusť) taky lžu. Kdo ne? Rozhodla jsem se, že tady v blogu lhát vůbec nebudu. Někdy se to ve mně pere, ale fakt si tady nechci pak pročítat nějaký smyšlený historky. Nebudu tady lidi krmit tim, jak tři až pětkrát denně inhaluju a cvičím a kolik mi to zabere času. Ale jsou nemocní kteří to dělají a dělat musí, protože jejich produkce hlenu je velká a oni to potřebují. Každej člověk je jinej, stejně tak jako projevy CF u každého nemocného.
....
A když už jsem zase u CF...jak o tom tak přemýšlím, Zdenek vlastně nikdy neřešil že jsem nemocná. Říkala jsem mu už z kraje co jsme se poznali, že nejspíš nebudu moct mít děti a on mi na to odpověděl, že děti nechce. Myslela jsem si, že to říká, aby se mi zalíbil, ale nikdy potom mi žádným způsobem nedal najevo, že by mu bylo líto, že děti nemáme. Nikdy jsme CF spolu nijak zvlášť neřešili, brali jsme jí jako přirozenou součást mojí osoby, stejně jako mám třeba modrý oči a blond vlasy...to taky neřešíme. Párkrát jsme se o tom spolu bavili, obzvlášť v době, kdy jsem se zhoršila. Dost jsme se u toho nabrečeli, tak se v tom pro jistotu nešťouráme, ale víme co si o tom ten druhý myslí a já jsem ráda, že takového chlapa jako je Zdenek mám. I když mě občas pije krev!
Nedávno jsem si vzpomněla, jaký měl obavy, když se přijel seznámit s mými rodiči. Přijeli jsme k našim, on byl celý nervózní...nesvůj. Po obvyklém představení a nabídnutí kávy, moje mamka k všeobecnému veselí a překvapení vytáhla Blesk a začala předčítat zprávu o ženě co svému manželovi z pomsty ukousla penis. No vypečená historka, která se velmi hodí na seznamovací kafíčko s potencioniálním nápadníkem, že mami :D Všichni jsme se tomu smáli jako blázni, taťka to ještě pikantně okomentoval a bylo. Čekala jsem, že si o nás Zdenek bude myslet, že jsme se pomátli....opak byl pravdou, říkal, že mu v tu chvíli spadl obrovský kámen ze srdce a věděl, že jsme v pohodě rodina. A do té pohodové rodiny se přiženil a je v ní už víc než 12 let. Takže až budete chtít ukázat jak jste v pohodě, vytáhněte nějakou bizarní historku ve chvíli, kdy to nikdo nečeká a uvidíte, že to bude mít úspěch ;-)