Proč vstávat
Nějak se mi poslední dobou nic nechce, nechce se mi jíst, nic dělat, večer spát... Nemám důvod ráno (dopoledne) vstávat z postele,ležim v posteli, dávno neni ráno a já vlastně nemám proč vylézt...nějak mě to prostě celý nebaví poslední dobou. Ano mám spoustu práce, mohla bych celé dny uklízet, vařit, vyrábět kytky z korálků, tvořit cokoli, ale mě se nechce NIC. Asi se dalo čekat, že tohle oddobí přijde, aby ne, už jsem na kyslíku skoro rok. Chybí mi lidi tak neskutečně, že jsem schopná se bavit v obchodě s každým. Nedávno jsem si dokonce povídala se somrákem, co celý den posedává před samoobsluhou v městečku kam jezdím nakupovat. Toho člověka tam vídám roky, vždycky jsem pro něj měla jen přezírání a teď jsem byla ráda, že můžu mluvit s někým cizím. Oslovuju prodavačky, lidi v obchodě...naposledy v Globusu jsem pánovi co hledal koření vysvětlovala, jak naložit maso na grilování. Koukal na mě tak nechápavě, až jsem si připadala trapně. Já jsem byla celej život v kontaktu se spoustou lidí a teď trávím 75% svého času sama. Není se co divit, že mám splíny.
Zrovna v televizi běžela reportáž o léčení smíchem, prý mám tak dlouho předstírat smích, až se začnu smát doopravdy. Zkoušela jsem to a málem jsem se rozplakala, paráda...
...
Byli jsme se Zdenkem synovcovi na svatbě, byl to celkem prima den. Odjeli jsme z domu kolem půl jedenácté a přijeli večer po desáté. Měla jsem strach že mi nebudou stačit dvě bombičky a vzpomněla jsem si, že jedna moje CF kamarádka, co bydlí nedaleko svatby, má doma kyslík taky. Spojila jsem se s ní, jestli si můžu během dne dotankovat a bylo po starostech. Hned mě napadlo, že by nebylo od věci vytvořit registr lidí na kyslíku a člověk by mohl jezdit po výletech a sem tam si někde natankovat.
Mně dnes ráno dovezli kyslík a já o to normálně zaspala. Mám prázdné bomby v předsínce, pán je prostě vyměnil, aniž bychom se viděli a odjel. Je super, že mám dva psy co mě chrání. Opička spala se mnou v ložnici v posteli a Bizon hlídal v kuchyni. Opi by štěkala, kdyby pána slyšela, ale její hluchota jí omlouvá a Bizona omlouvá to, že on prostě neštěká. Měla jsem pocit, jaké mám lehké spaní, že slyším i trávu růst a přitom... Musím se zamykat, nebo mě tu někdo jednou vykrade, já to zaspím a pes ani nezaštěká. A nebo si musíme pořídit ještě jednoho psa. Třeba by to byl dobrý důvod proč ráno vstávat...