Tancovala bych
Koloběh doby kdy mi je dobře a kdy není se opakuje stále dokola... Bylo mi fajn, ale minulý týden se to zase zvrtlo, ale tak moc, že jsem skoro vůbec nemohla dýchat a na páteční kontrole mi vyšlo tak špatné vyšetření krevních plynů, že si mě tam zase chtěli nechat. Byla jsem jako obvykle nekompromisní a trvala na tom, že to zkusím doma s antibiotiky a když nezaberou přijedu. Je to o něco lepší dneska, tak nikam! Navíc zase přijela maminka, tak můžu odpočívat a ona se mi tady o všechno postará.
Byla jsem mamku vyzvednout na nádraží a obligátně jsme musely nakoupit v obchoďáku, tam při procházení jsem mezi tou náladovou muzikou zaslechla song od Shakiry Waka Waka (www.youtube.com/watch?v=Ntn1-SocNiY). Nejsem žádný velký fanoušek Shakiry, ale tahle rytmická píseň se mnou začala úplně škubat a já najednou ucítila, jak moc mi chybí pohyb. Takový to jak člověk vyskočí a začne tancovat jen tak... jen tak protože má radost, protože se mu líbí co zrovna hraje, prostě protože chce. Já když rychle vyskočím a začnu se rychle pohybovat, tak to dám sotva 30 vteřin a končim. Vzpomínám jak jsem si vždycky na youtube navolila řadu písní na úklid, takovejch rytmickejch, aby mi to šlo dobře od ruky. Kolikrát jsem místo uklízení protancovala celý dům sem a tam, cítila ten příval endorfinů, co se proměnil v pocit štěstí. Nikdy bych neřekla, jak moc mi to bude chybět...
Člověk si neuvědomí co má, dokud to neztratí. Nikdy jsem si nevážila těch obyčejných věcí. Nebyla vděčná za to, že neni problém dojít do stodoly a zpátky, že můžu chodit do práce, můžu uklízet i když nechci, můžu chodit na procházky, můžu v dešti popoběhnout do auta a rychle naložit nákup... Tuhle jsem popoběhla, abych nezmokla a pak seděla na okraji otevřeného kufru, do nákupu mi pršelo, já lapala po dechu jak ryba na suchu a nemohla v tu chvíli hejbat ani rukama.
A rukama to bych teda hejbala rychle moc ráda a taky nohama, do rytmu Waka Waka bych se tu svíjela jak africká tanečnice. Jo to by bylo príma, to by byl pocit štěstí... A místo toho tu sedim a zas slzim nad tou nespravedlností celýho šírýho světa. No zejtra bude zase líp, musí! A vy, vy moji milí čtenáři, zatančete si na mojí počest ju, třeba mi přijde přes vesmír ten pocit štěstí od vás ;-)