Televize
V pondělí tu byl štáb z České televize natočit se mnou rozhovor do pořadu Tep 24, který se vysílal dnes na ČT24. Od pondělka jsem se tady týrala představama o veřejné ostudě, měla jsem pocit, že jsem nedala dohromady souvislou větu a byla rozcuchaná atd...
Jsem asi trošičku naivní. Představovala jsem si, že přijede slečna reportérka maximálně s nějakým kameramanem, který bude mít příruční digitální kameru, jako nosej lidi na dovolený. To jsem se krutě spletla! Přijeli tři, slečna reportérka, kameraman a technik. Přestěhovali kus naší obytné kuchyně, vytáhli z auta tři reflektory se stojanama, obrovskou kameru taky se stojanem a jali se připravovat na rozhovor. Já byla neskutečně vystreslá z toho všeho, že jsem se ani nestihla znovu přičísnout. Konečně jsem pochopila proč v tom bláznivým Prostřeno je tolik lidí tak mimo sebe, já bych v těhle podmínkách asi taky nedokázala v klidu uvařit.
Povídali jsme si mimo kameru, to mi připadalo v pohodě, ale jak mě usadili na židli, nasvítili reflektory, instruovali, že nesmím civět do kamery, tak jsem měla totální zatmění. Nad hlavou se mi komíhal ten mikrofon jak se dá vidět občas v TV, potila jsem se jako blázen. Chvílema jsem sama sebe překvapovala co ze mě padá za moudra, nepřirozeně jsem mrkala a nadměrně užívala slovo prostě. Bylo to prostě děsný :-D Teda aspoň podle mě. A ve chvíli kdy jsem měla konečně pocit, že se začínám otrkávat a mluvit tak trochu normálně, tak slečna reportérka zavelela: "To mi stačí.", sbalili světla, kameru a byli pryč.
Když odjeli, seděla jsem tady úplně ztrusená s hlavou v dlaních a marně si snažila vybavit co jsem tam sakra na tu kameru říkala. Pamatovala jsem si jen, že jsem něco blábolila o ručních pracích a třeba o blogu neřekla ani slovo. Psala jsem pak slečně email, kde jsem se o blogu zmínila a doufala, že mi udělá aspoň mini reklamu. Celý týden pokaždé když jsem si na to natáčení vzpomněla, tak mě píchalo v břiše a měla jsem z toho šílenej mindrák.
Musím říct, že mě dnešní výsledek vcelku mile překvapil a i přesto, že tam vidím jisté znaky strojeného mrkání, PROSTĚ je tam opravdu hodněkrát, tak z toho nakonec mám dobrý pocit a reportáž včetně následující části o Cystické fibróze je velmi povedená (sestříhali to šikovně a dali tam asi to lepší). Největší překvapení pro mě byl můj hlas, je pravda, že jsem měla pořád pocit, že bych si měla odkašlat, tak mluvím hodně chraplavě, ale okolí říkalo, že se to od mého běžného hlasu významně neliší (sakra) a taky je pravda, že ta televize nějaké to kilečko opticky přidá, i když u mě to je stále v pohodě.
Tak jestli vás zajímá jak to dopadlo, tady je odkaz, od času 16:15 jsem tam v celý svý nervózní kráse www.ceskatelevize.cz/porady/10315080042-tep-24/