Velká věc
Stala se velká věc, už je tomu 14 dní. Chtěla jsem o ní napsat hned první den co se stala, ale vzhledem k okolnostem jsem musela počkat a nechat to "uzrát". Ono i teď je ještě hodně brzo na to psát o tom a radovat se, ale už to prostě nemůžu vydržet...
Před čtrnácti dny se dočkala transplantace plic moje kamarádka M. Psala jsem o ní v blogu Loterie batuzkarka-z-nutnosti.webnode.cz/news/loterie/ , přijde mi úžasné, že se transplantace dočkala. Operace a prozatimní průběh má úplně ukázkový a měla by jít po neděli už domů.
Volala mi cestou do Motola, když seděla v houkající sanitce, která jí vezla na cestu do neznáma. Plakala jsem a ona taky, cítila jsem ten obrovský strach a neznámo. Přežije to? Povede se to? Nechtěla bych být v její kůži, po sedmi letech první komu transplantaci s cepacií (bakterie) udělají. Je to opravdu velké rozhodnutí skočit rovnýma nohama někam a pořádně nevědět kam. Ono se špatně chápe, jít do něčeho o čem nevím jestli vůbec přežiju. Jenže když už se vám dýchá tak těžce, že si v duchu připravujete každou cestu kamkoliv, aby měla co nejmíň kroků a nebyla do kopce, tak i mlhavá vidina toho, že se vám zase jednou bude dobře dýchat a budete žít "normálně" je velice lákavá. Kolikrát jsme s M. mluvily o tom, jak se zadýchává i ve sprše a při obouvání atd., byla už jen malinkatý krok od kyslíku a já jsem vážně ráda, že se dočkala.
Týden po její transplantaci jsem jela na kontolu k dr. Filovi do Motola, celá rozrušená a natěšená co mi k tomu řekne. Už už jsem se viděla, jak taky nastupuju na předtransplantační vyšetření a těšim se na nové plíce. No, jako obvykle mé nadšení narazilo na střízlivé a rozumné argumenty dr. Fily - musíme počkat rok, jestli M. přežije rok v pořádku, je tu teprve možnost opět oslovit chirurgy a začít doufat. Chjoo, tak ještě MINIMÁLNĚ rok, spíš dva se budu plácat s tou hadicí...aaaaaaa chtěla jsem tolik slyšet něco jiného, víc pozvbudivého. Chtěla jsem zažehnout veliké světlo v mém tunelu, zatím tam někde v dáli se lehce mihotá svíčíčka ve větru.
Nic to ale nemění na faktu, že to M. strašně moc přeju a jsem ráda, že se vše povedlo a pokračuje dobře. Přeju jí aby vše klapalo a nejen rok, ale aby se dočkala těch vnoučat jak chtěla. Bylo by to opravdu báječné. Přežití lidí s transplantací se stále prodlužuje a nemožné se může stát skutečným. M. drž se a bojuj a nejen za sebe, ale i za mě a nás ostatní s cepkou co by nové plíce taky potřebovali. Jako průkopnice máš velkou zodpovědnost tak na to nezapomínej a koukej být zdravá ;-)
Hodně jsem přemýšlela o tom, jestli i při tom všem obrovským riziku bych do toho šla..... ŠLA! I kdybych měla žít jen rok po transplantaci, ale ten rok byl plnohodnotný, mohla bych chodit, běhat, jezdit na kole jako za mlada, tak by to stálo za to. Já jsem sice aktivní i s tou bombičkou, ale je to strašně omezující, unavující a rozhodně nemůžu dělat ani 1/4 toho co bych chtěla. Prostě si myslím, že by ta svoboda pohybu a energie rozhodně stála za to! Tak ještě jednou M. vše nej, drž se a dýchej z plných plic i za mě. A koukej mi psát a volat - dávat vědět, že se máš dobře. Ve mně se sice bude prát závist a radost, ale radost zvítězí, tomu věř ;-)