Výročí
Tak jsem to prošvihla! Včera to byl rok, co jsem začala blog psát. Furt jsem si v hlavě plánovala, co všechno sem při té příležitosti napíšu. Tolik pěkných věcí se mi honilo hlavou a teď tu sedím a mám v hlavě prázdno. Trochu mě to štve, že jsem to včera propásla, ale měla jsem utkvělou představu o tom, že jsem blog začala psát až 27.března, ale bylo to už 24. března. Ani kytičku jsem tomu svýmu blogu nedala :-D A hned se na přišla odplata, při přihlašování mi pohrozil, že už jsem skoro vyčerpala jakýsi datový limit a budu muset začít za stránky platit, jinak že sem nebudu moct dávat nové příspěvky...Sakra!
Vždycky se při takovém výročí bilancuje, tak já to taky shrnu. Blog má za rok přes 7700 návštěv, což není úplně málo, ale ani nijak oslnivě moc. Nejvíc oceňovaný článek je Den na standartu z letošního února, který získal 111 palců nahoru. Osobně si mysím, že jsem napsala mnohem lepší věci, hlavně ty příspěvky ze začátku blogu mi připadaj dost dobrý. Bojim se, že se pak už jen opakuju a píšu to samé pořád dokola... Vaše návštěvy a ohlasy snad znamenají, že ne. ;-)
Jinak jste asi zaregistovali, že jsem byla opět v televizi. Magazín pro postižené Klíč věnovaný CF. Upřímně řečeno, nebyla jsem z toho úplně odvázaná, protože z téměř dvou hodin co tu natočili, vybrali jen to optimistické, takže to nakonec vypadá, že mít kyslík je vlastně obrovská paráda. Bylo to nastříhaný tak zvláštně, že tam snad nezůstalo žádné souvětí celé. Když se mě ptali co celý den dělám, tak jsem taky říkala, že se snažím nezbláznit, že taky někdy sotva dojdu na záchod a tak dále...No člověk prostě nenadělá nic s tím, jak to pak podají, nebo co tam z rozhovoru nechají. Navíc jsem za to dostala honorář, tak coby placená hérečka do toho nemám co kecat.
Ale nebylo to tak špatný, díky Klíči jsem měla vlastně reklamu v ČT. Po vysílání pořadu mě kontaktovalo několik lidí a stránce Baťůžkářky na FB přibylo 13 příznivců. Jsem ráda za každého nového čtenáře. Strašně dobře se mi čte, když mi píšete, jak vám čtení blogu pomáhá, jak si vždycky uvědomíte, že vaše starosti jsou víceméně nedůležité. Není tomu tak, každé starosti jsou důležité, jen se člověku trochu uleví, když ví, že je na tom někdo ještě hůž než on. Taky často, když mi není dobře, myslím na lidi, co jsou třeba celý ochrnutý a říkám si, že to ještě neni se mnou tak hrozný.
Moc vám děkuju, za to že mě čtete, za to že jste. Jsem strašně moc ráda za každého nového čtenáře i za všechny stávající. Těší mě vaše příspěvky v knize návštěv i každé kliknutí na "to se mi líbí". Celý ten rok s vámi byl fajn, doufám, že příští rok vám to budu psát zase. Držme si palce ;-)