Zas Motol
„Květuško, přisuň mi ten gramofon, ať se můžu vyčůrat.“
„Tady ho máš, Danuško.“
„Děkuju. Holka, já budu asi i kadit.“
…
Přesně jak jsem se obávala, rýma mě oslabila natolik, že si ta moje mizerná cepacie začala v plicích chovat, jako by jí to tam patřilo. Rozhodla se produkovat obrovské množství hnusného slizu a tím pádem mě přidusila natolik, že jsem se chtíc nechtíc, musela přesunout zas na nějakou dobu do Motola. Už když mi Majda balila tašku, tak jsem se v duchu modlila za to, abych chytla na pokoji nějaké rozumné spolubydlící. Ona to je vždycky taková sázka do loterie a když člověk bere za kliku od pokoje, cítí mrazení v zádech ze strachu, co se za nima skrývá. Paleta možností je opravdu široká, milá mladší ženská, nepříjemná mladší ženská, milá babička, zlá bába, inkontinentní zmatený stvoření, umírající žena na morfiu, hlasitá stařena neustále hekající, řvoucí televize, gramofony na vyměšování, pleny, vývody... Já to tentokrát vyfásla tak půl na půl, jedna fajn stařenka a jedna paní na gramofonu. Věkový průměr 80 let.
Jinak jak se říká, že všechno zlý je k něčemu dobrý, tak to teda musim potvrdit. Díky tomu, že mi rýma totálně zmasakrovala čichový buňky, jsem schopná vydržet i průjem paní na gramofonu. Nechápu, jak to, že je téměř vždy pravidlem, že ti co musí používat gramofon, tak činí velmi okatě. Na gramofonu konverzují, popisují průběh a komentují, jako by byl výkon potřeby nějaká společenská událost. Moje paní to posunula o level výše a během výkonu potřeby ještě pije a krká. Když to stihnu dávám si sluchátka a mizím do světa hudby, ale když ne, sluchovým vjemům bohužel neujdu. Ale necejtim nic, absolutně nic, alespoň že tak.
Jsem pekelně naštvaná, že to dopadlo zase jako vždy. Libovala jsem si na začátku května, jak je mi dobře, že už mi dobu tak nebylo...Mrkněte na článek Zázraky přírody, kde hned v prvním odstavci píšu o tom, jak se to vždycky, když si uvědomim, že je mi fajn, zvrtne v nějakej odpornej marast... a je to tady! Skoro jsem nemohla dýchat a srdíčko zas tancovalo, šílená únava a bolest celýho těla...No jsem tu od čtvrtka a musím říct, že mi je líp. Antibiotika v zabírají, tak snad vykapu co bude potřeba a půjdu brzo domu.
Tady je to totiž pořád to samé dokola. Ranní vstávání, noční buzení, rozhozený biorytmus. Jsem teď na pokoji, který má koupelnu jen pro sebe, tak je tedy v mnohem lepším stavu než ta, co je pro dva pokoje dohromady. Pan dotkor Fila mi píchnul centrál hned druhý den, tak nemám problémy s kanylama ani s odběry. Udělalo se mi líp, tak to snad bude o zdárně pokračovat a budu tu jen těch obligátních 10-14 dní. Já totiž musim domu, mám tam koťátka a musim je muchlovat, aby byla mazlící. Jak je člověk od malička nemuchluje, tak ona pak nechtějí... Je to děs, mám takovou důležitou práci doma a jsem přitom tady. Rýma pitomá!
