Kalendář II.
Ani by člověk nevěřil kolik blogů jsem v duchu napsala. Tolik témat co jsem v hlavě zpracovala, ale hektické poslední dny mi je úplně vyhnaly z hlavy a když jsem náhodou měla chvilku, tak jsem seděla u noťasu a tupě zírala na bílou plochu a v hlavě nic. Spíš než nic tam bylo Kalendář... kalendář... KALENDÁŘ... kalendář... Kalendářkalendááář.... kaaaaleeeendááář!!!
Slavnostně musím oznámit, že náš kalendář je v tiskárně. Sice o měsíc déle než se původně zamýšlelo, ale je, jupííí!!! Ty poslední dny byly opravdu psychicky náročný, korektury, domluvy s grafikem, posílání si hotového sem a tam. Do toho telefonáty s tiskárnou, domlouvání křtu, vytváření webovek. No řeknu vám všem zcela upřímně, neměla bych na to dělat to nějak často. Když si představim, že podobná muka prožívají například šéfredaktoři časopisů každý měsíc, tak jim patří moje hluboká poklona. Je teda pravda, že když už jsem pomalu zoufalstvím nevěděla kudy kam, tak se objevila Lucka a vytrhla největší trn z paty. (Lucí, díky moc!)
Tak tedy, kalendář se tiskne, webovky se brzo spustí, křest snad dopadne dobře a přijede tam ta televize (bude reklama). Jen aby se to dobře a všechno prodalo, aby naše úsilí nepřišlo v niveč. Dneska mi jedna holčina psala, že se mi ulevilo, když už je to v tiskárně, ale mě se vůbec neulevilo. Uleví se mi, až bude úplně po všem a bude vše prodáno... Někde jsem dokonce zaslechla, až budete dělat příští rok, tak to chce i v angličtině. No to se mi chtělo řvát, že já to teda dělat nebudu! ... i když... :D
Posledních 14 dní pořádně nespím, mám mozoly na spodcích dlaní jak je hobluju o noťas a rozesílám maily. Moje emailová schránka nedostala ještě nikdy tolik zabrat jako teď. Myslim, že teda ani telefon ne... Ale jo, jsem už spokojenější...těším se až to moje papírový dítě budu držet v ruce... až si přičichnu k té novotě... jůůů už aby to bylo!
Těšíte se taky?
