Nudle
Včera jsem splnila svojí občanskou povinnost a byla volit. Nemohla jsem si nechat ujít tuto jedinečnou možnost vyjádřit svůj názor na komunální politiku a zakřížkovat lidi podle osobních sympatií a zásluh pro obec. Jediný volby který podle mě maj smysl, tyhle komunální...
V naší vesnici je volební místnost na sále v hospodě. Od našeho baráku k hospodě je to zhruba 300 metrů. No řikala jsem si, že to musim v pohodě s přestávkama dát. Sice jsem noc na pátek skoro celou prokašlala a páteční dopoledne nebylo o moc lepší, ale přes den se to srovnalo a tak jsem kolem půl osmý vyrazila pěšky.
No to byl nápad! Vyrazila jsem s baťůžkem na zádech a Zdenkem v zádech. Zdenek šel na pivko a poslal mě napřed, že mě dojde... Šla jsem po silnici, mlha padala, komíny smrděly tak strašně, že jsem po sto metrech proklela všechny topiče z celý vesnice, a ty pražský obzvlášť. Přijedou v pátek na chalupu, maj jí vystydlou a usilovným topením se špatným spalováním nám tady otravují vzduch. Zdenek mě došel nedaleko a při mých stížnostech na kvalitu vzduchu se nabídl, že dojde pro auto. To jsem kategoricky odmítla, jednou jdu pěšky, tak jdu PĚŠKY! Cestu jsem dala dvěma delšíma a jednou kratší přestávkou, a byla jsem pak tak spokojená jako bych ušla 5 kilometrů. Když si vzpomenu na naše procházky se psama, kolik jsme toho nachodili, tak váhám mezi tím, jestli se mám smát, nebo brečet.
Tak tedy, dorazila jsem do volební místnosti celá rozpálená. Jelikož jsem byla několikrát členkou volební komise, tak jsem věděla, jaké bude osazenstvo a chtěla jsem zapůsobit tak, aby o mě nemohly drbat, jaká jsem chudinka a tak. No zapůsobila jsem, to tada fakt doooost dobře! Jak jsem přišla do tý přetopený místnosti, tak jsem začala děsně kašlat, strašně se mi zamlžily brejle, motala jsem se tam jak opilá. Nemohla jsem z batohu vydolovat občanku a mezitím co jsem se snažila působit vtipně a inteligentně, mi z nosu visela obrovsky dlouhá nudle, kterou jsem necítila přes ty kyslíkový hadičky. Všimla jsem si jí, až když mi pleskla o mikinu, měla asi tak deset centimetrů! Dámy se mnou plkaly, dělaly jako by nic, ale úplně jasně si dokážu představit, co propuklo potom, co jsem opustila místnost. To musel bejt úplnej uragán...(Viděly jste jak se jí ta nudle klimabala? Já měla strach, že jí skápne na stůl jak mi podávala občanku! No fůj!) :-D
Každopádně jsem byla ráda, že jsem tam šla a došla. Nebyla ta cesta tak hrozná, jak jsem si představovala, je to fakt, že se mi opravdu daří v poslední době o něco lépe a jsem za to moc ráda. Už je to vlastně skoro dva měsíce a pořád mi je tak nějak dobře (ťukťukťuk), nějak si už ani nepamatuju, kdy mi naposledy bylo takovou dobu v kuse dobře. Snad to i vydrží, koncem měsíce plánuju návštěvu rodiny v Litvínově. Když jsem tam měla jet posledně, skončila jsem na měsíc v Motole. Úplně si bojím objednat kyslík na jinou adresu, abych to tím nepřivolala!
...
Jinak se děla spousta věcí co by stály za celej blog,ale nechtěla jsem je vůbec zveřejňovat, protože chci mít taky nějaký soukromí. Taky to tady nechci vést jako svůj deník, proto mám takový velký pauzy a čekám, až na mě padne nějaká ispirace...
Nominovali jste mě na blogerku roku, je to super. Sice si myslím, že nemám absolutně šanci na nějaký umístění, ale to je to příjemnej pocit. Možná se i díky tomu k blogu dostane víc lidí. Moc se mi líbí, když mi do knihy návštěv někdo napíše, že blog zhltnul, líbil se mu a že mám talent na psaní. To se pak dmu pýchou.... Jediný čeho se bojim, je to, že články čtou nějaký kovaný češtináři a i když zavřou voči nad mým nespisovným vyjadřovaním, tak viděj všude ty chybící čárky mezi větama a další chyby....Jasně, asi se nabízí, proč to nepíšu ve Wordu a pak to sem nezkopíruju. Nepíšu, protože ten program prostě nemám ráda no, tak se nezlobte, že tu mívám chyby. Snažim se je vychytávat ;-)
www.blogerkaroku.cz/nominovane-blogy/http-batuzkarka-z-nutnosti-webnode-cz