Pláču...
Byli jsme vypečená partička, takové to "zdravé" jádro, jezdili jsme na tábory s CF v létě i v zimě. To bylo ještě v těch dobách, kdy se nevědělo o šíření těch mizerných bakterií mezi námi. Už jsem tu psala, že vzpomínky na tábory patří k těm nejkrásnějším na mé dětství. S naší partičkou jsme zažívali spoustu důležitých věcí, od prvních lásek, přes hru na flašku až po ochutnání alkoholu. Přátelství, která jsme navázali na táborech přetrvala dodnes. I přesto, že jsem se třeba ztratili v prostoru a čase, kdykoli jsme se potkali, bavili jsme se tak, jako bychom se viděli naposledy včera. Společné zážitky a stejná nemoc nás velice sblížily. Není nad to, vědět, že ten druhý ví... Není nad to nic nevysvětlovat, všichni jsme měli a máme stejné problémy a starosti...
Pražské maminky nemocných, převážně těch z naší party, byly zakladatelkami Klubu nemocných CF. Některé jsme znali z táborů, protože nám jezdili vařit, jiné třeba jen ze srazů před odjezdy na tábory a nebo z různých členských schůzí. Prostě jsme byli taková jedna velká rodina. O to víc pro nás všechny bylo bolestné, když členové naší rodiny začali umírat...
...
Když se dnes otevřely dveře našeho pokoje, čekala jsem kdo se objeví. Tipovala jsem to na sestru a nebo nějakou návštěvu. Jak se spoza rohu vynořila postava paní Koškové a jejího manžela, věděla jsem kolik uhodilo. Martin Koška, kamarád, člen naší party, dnes v pět odpoledne svůj životní zápas prohrál. Nedokážu popsat ten pocit, když jsme se s plačíčí paní Koškovou obejmuly. Co říct mamince, které před hodinou zemřel syn? Co jiného, než že mi je to neskutečne líto a projevit upřímnou soustrast. Slzy se mi vehnaly do očí a hluboko v duši přibyla další rána, další kamarád z party už tady není. Slíbila jsem paní Koškové, že o Martinovi napíšu...
Když mám psát o Martinovi, musím napsat taky o jeho ženě Ester. Martin a Esterka byli jediný CF pár u nás. Dlouho o své lásce nechtěli nikomu říct, báli se odsouzení okolí. Já osobně jsem jim fandila, i když bych si sama za sebe nedokázala představit žít se stejně nemocným člověkem. Esterka byla miliónová ženská a já jsem jí měla strašně moc ráda, opustila nás už před pár lety. Trochu se stydím, že to nevím přesně, ale myslím, že v roce 2011. Ester i Martin byli věřící a já z celého srdce doufám, že jsou teď oba v nebi. Opět spolu, šťastní. Odpočívejte v pokoji kamarádi.Všichni moji zesnulí kamarádi...
Po kolikáté už tu sedím a pláču tolik, že ani nevidím na monitor? Pláču nad všemi, co už s námi nejsou, pláču nad ztrátou jejich blízkých, nad bolestí v srdci a dírou v duši, která po každém takovém odchodu zůstane. Pláču nad nespravedlností, krutostí a bezcitností osudu. Pláču, protože slzy přináší úlevu...
...
(Esterku a Martina jste mohli vidět v dokumentu Diagnóza www.ceskatelevize.cz/porady/1095946610-diagnoza/dychaci-system/198-cysticka-fibroza-ii/ )