Prskolet
Když jsme se před jedenácti lety nastěhovali na vesnici, každý nás měl za blázny. V té době ještě nebyl takový boom stěhování se z měst a my jsme byli pro místní něco jako šílenci. Lidi co prodali byt ve MĚSTĚ a koupili barák k rekonstrukci na vesnici kde "chcípl pes". Z prvu k nám přistupovali jako k nadšencům, co jim brzo vyšumí elán a budou chtít zase pryč, ale časem pochopili, že to myslíme vážně a začali nám fandit. Je fajn, když do vesnice přichází noví lidé, protože mladí vesměs utíkaj do města, vesnice stárne a vymírá. Po nás se sem během těch let nastěhovalo lidí víc, ale my jsme byli snad první, kdo koupil dům ke stálému bydlení a ne jako chalupu.
My jsme si to tu zamilovali od první návštěvy. Byli jsme unešení z toho, že za peníze co dostaneme za jednu místnost v Hradci koupíme dům, stodolu, překrásnou vrbu na dvoře a zahradu, kam až dohlídnem. Pamatuju se, jak paní majitelka odšoupla vrata od stodoly, ukázala rukou do mírného svahu a řekla nám, že kam až vidíme je to naše. Myslela jsem, že se štěstím pominu, takovýho prostoru! Sice se později ukázalo, že se asi pominem ze sekání trávy, ale to k tomu prostě patří. Kdo chce mít velkou zahradu, musí mít dobrou sekačku.
Vzpomínám, jak byl Zdenkův taťka nešťastnej, že to tady chceme koupit. On viděl tu strašnou práci co nás tady čeká a absolutně nesdílel naše nadšení. S odstupem času musím říct, že jsme si to všechno představovali náramně jednoduše a co nás čeká si uvědomili, až když jsme sem přijeli poprvé po zaplacení. Otevřeli jsme si vlastníma klíčema, věděli, že za měsíc už tady musíme bydlet stůj co stůj... zatopili jsme si ve starejch kamnech, sedli si k nim a došlo nám, že jsme asi zešíleli :-D
Několik let jsme se pak stěhovali z místnosti do místnosti a kromě zdí předělali naprosto všechno... podlahy, stropy, omítky, vodu, elektriku, koupelnu, topení, kotelnu, okna, střechu... Vybudovali jsme si krásný domov a jsem moc ráda, že jsme zakotvili zrovna tady.
No ty joo, tak já chtěla napsat o něčem úplně jiném a cpu vám tady do hlavy celou naší místní historii :-D. A přitom jsem se vlastně chtěla dostat k tomu, že není nad to bydlet na vsi! Protože na vsi je to prostě nej. Lidi o sobě vědí, znají se a vidí si až do talíře.Lidi o sobě vědí, znají se a vidí si až do talíře. No a když se pak vyklízí pozůstalost a objeví se tam kolo, který chtěj pozůstalí vyhodit, hned si někdo vzpomene, komu by se fakt náramně hodilo!
Takže vážení, já mám kolo. MOTOROVÉ KOLO, prskolet jak vyšitej. Je to báječný, jezdí samo! Šlapat nemusim, jen trošku do kopce, ale to jen tak na prázdno. Sice celkem řve, je to jako bych si osedlala křoviňák nebo motorovou pilu, docela smrdí, ale je to obrovská paráda! Nechám se na něm natočit a o video se s vámi pak podělím, protože tu atrakci, za kterou tady teď jsem, musíte vidět :-D Těště se!
To moje vypadá úplně přesně jako tohle, jen opotřebovanější. Zapomněla jsem ho vyfotit a tak jsem musela pohledat na netu, protože se mi teď už nechce plašit v kůlně s foťákem...
Motor!
