Spolkla úterý!
Mám tady maminku, neúnavně pracuje jen co oči otevře. Nádobí je umyto skoro dřív než se z něj dojí, na podlahách nejsou žádné chlupy. Prádlo v pračce nezasmrádne, ale visí na sušáku hned co cvakne bezpečnostní pojistka dvířek. Stále je něco teplého k jídlu, pejskové a kočičky dostávají v přesný čas papat. Mamka ochotně vždy vyskočí když je něco potřeba, dojde, přinese, odnese, pomůže. Maminečka zlatá!
Kdybysme neměly potvrzené genetickým vyšetřením, že jsem její dcera, dost bych o tom pochybovala. Já jsem líná, vždycky jsem byla líná i když jsem nebyla na kyslíku. Líná a pohodlná bordelářka, to jsem já. I když mě mrzí, že bydlíme tak daleko od sebe, jsem vlastně ráda, protože bych si na takový servis velice brzy zvykla a už bych nedělala vůbec nic. Tak si to vždycky na týden užiju a pak nechám domácnost pustnout a pustnout až do té doby, než mamka přijede..... Neee kecám, snažím se to udržovat a když mi je zrovna i dobře, uklízím i celkem ráda. Něco mi jde hůř, něco líp, nežijem v žádném superhumusu (tedy alespoň ne stále).
Mamča je fajn, můžu jí všechno říct a je to moje kamarádka. Vždycky ve mně pěstovala pocit absolutní opory z její strany. Pamatuju se, jak mi řekla, když mi bylo asi tak 12 let, že jsem její dítě, že mě miluje a i kdybych někoho zabila, můžu za ní vždycky přijít... Když člověk žije v tomhle vědomí, žije se mu fakt dobře. Ne že bych chtěla někoho zavraždit, ale vím, že ať udělám co udělám, mamka mě nikdy neodepíše. I kdyby se celý svět otočil proti mně, tak ona tu pro mě vždycky bude a to je fakt skvělý pocit.
A další skvělá věc na mojí mamince je, že má velký smysl pro humor, krásně se směje a je s ní fakt sranda.
...
Jako třeba dneska ráno... držela v ruce kolečko s tabletkama, takové plastové jako bývá na antikoncepci... Mamka zobe hormony, aby jí nebylo furt horko a nebyla vzteklá (jak sama říká).
No přišla za mnou s tím kolečkem v ruce a povídá: "No hele jak my to máme vychytaný, mám tabletky na pondělí, úterý a středu! Úplně akorát." (Plánujeme totiž na středu přesun do Litvínova k ní.)
Spolkla prášek, něco kutila u linky, připravovala si snídani, neuběhly ani dvě minuty, napila se a najednou vytřeštila oči a zvolala: "No ty bláho, já teď spolkla i úterý!"
Její výraz a způsob jakým to řekla mě úplně odrovnal, smála jsem se tak moc, že se začala smát i mamka. Chvíli jsme se spolu smály a ona pak říká: "Ty se směješ, ale vidíš jak už jsem stará a pitomá? Budete na mě muset dávat bacha!"
No tak zlý to doufám nebude, ještě má holka čas! Vždyť jí je teprve 63, elánu a energie má tak na 50 a paměť budem trénovat ;-)
Není stará a pitomá, je skvělá, vitální, pracovitá, báječná, milující a milovaná maminečka :-*
...
Prášky jsem pro jistotu schovala :-D