To bude pěkné...
I přesto, že teď jedu na takový lepší vlně, nedokážu občas ukočírovat svoje myšlenky a pocity. Vkrádaj se mi do hlavy vážně děsivý věci. Neustále kolem sebe slyšim, jak musím myslet pozitivně, doufat, věřit... jo to se to každýmu kecá. Já bych teda asi nebyla jiná, taky bych se chudáčkovi nemocnýmu snažila narvat do hlavy nějakou pozitivní motivaci, aby se mu jakože líp žilo. Pravda je ale taková, že každej kdo mě krmí tim, jak mám myslet pozitivně mě neskutečně kadí. Citlivý čtenář promine, ale je to tak. ;-)
Možná si to dělám sama, tvářim se pozitivně, vypadám dobře. Těžko se věří člověku co se směje, že ve skutečnosti je frustrovanej a dost často se rochní v pekelným bahně svý představivosti. Sama sebe začínám vytáčet neutuchajícíma myšlenkama na pohřeb a podobný věci. Vždycky jsem si říkala, že pohřeb nechci...takovej ten klasickej jak tam někdo žvaní o tom jsem byla úžasnej člověk a tak. To si opravdu nepřeju, ale neni mi jako jasný, co si vlastně přeju. Chtěla bych, aby se lidi co mě měli rádi, ti hodně blízcí, sešli a třeba spolu popili...nevim teda kde a tak, ale to už pak nebude moje starost. Vypálim jim nějaký kompilace písníček, aby tam poslouchali mojí muziku. Takovej poslední soundtrack. No super, se tomu tady směju.
Já vim, neměla bych myslet na takový věci, měla bych myslet pozitivně, ale nebudu přece sama sobě vykládat, že s těma kartama co mám v rukou uhraju bůhví co. Hraju jak to jde... a vy všichni radilové tý superpozitivity mi laskavě nevysvětlujte, jak moc pozitivní vlastně mám bejt. Já se netýrám myšlenkama na smrt, vlastně jsem se s tim smířila, že tu nejspíš nebudu dlouho...a jsme u toho...na to nemysli, nesmíš to tak brát....a kurňa jak to mám brát? Myslim si, že jsem v mnoha ohledech velice pozitivní člověk, jen nemůžu zavírat oči před realitou a snažim se na věci myslet racionálně, než před nima zavírat oči. Když si totiž představim, že bych umřela, aniž bych okolí instuovala o svých představách a tak, tak pak budu těžce nakaděná, že mi oblíkli špatný oblečení. Mám vybraný takový prima gatě co je Zdenek nesnáší a je mi jasný, že kdybych to někam nenapsala, narve mě do bůhví čeho a co já pak. Taková ostuda v záhrobí :-D Takže, ty černý elastický džíny co vypadaj jak kožený,tu podprdu co mi dělá dobrý prsa, krajkový spoďáry, tričko s levandulema z Chorvatska a samožejmě moje Martensky. (změna vyhrazena)
Ty ostatní věci už napíšu někam jinam, taky nemusíte vědět všechno. No neřikejte, že to neni pozitivní pohled! Vim, že mi to bude slušet. Takže všichni chytrolínové co si myslíte, že jste sežrali šalamounovo hovno a víte jak mám myslet a co dělat vězte, že i když to podle vás nemám říkat, tak už nikdy nepoběžím rozkvetlou loukou...neskočím do moře...pořádně si nezatancuju...nedoběhnu tramvaj... Tak se pak nedivte mým nenávistným reakcím na vaše rady, protože mě prostě někdy kaděj lidi, co jsou zdravý. A ty zdravý a přemoudřelý ty mě teda kaděj dvakrát tolik! Jo a když už jsem u toho, tak mým nejvroucnějším přáním by bylo, aby každej kdo mým směrem vypustí otázku typu: Jak se máš? Jak se ti daří? Jak ti je?, byl bičován alespoň pět minut v kuse, aby si zapamatoval, že se na to nemá ptát. Protože jak by mi asi sakra furt mělo bejt? Mně je přece v rámci možností docela dobře ;-)