463 dní a víkend
Dnes je velký den, ne pro mě, ale pro mojí kamarádku Petru. Přivezli jí tekutý kyslík! Nikdy jsme se neviděly, známe se jen přes internet, přesto si docela dost rozumíme. Spojuje nás CF a kyslík. Ona už je na kyslíku víc než rok, přesněji dnes 463 dní. Celých těch 463 dní byla na kyslíku, jen doma v bytě (když nepočítám nemocnici a kontroly u lékaře). Z nějakého mně nepochopitelného důvodu netlačila na svého lékaře v žádosti o tekutý kyslík a měla jen kyslíkový koncentrátor... Tu modrou hučící bednu o níž jsem psala v jednom z prvních blogů. Já tady furt běduju a upadám do depresí a přitom můžu byť s obtížemi (občasnými) chodit ven. Nemohla jsem prakticky jen několik měsíců. Nedokážu si představit, že bych byla pouze v bytě 463 dní a udržela si veselou mysl. A dle mého si jí Peťa udržela. I když...
Komunikace přes internet, to psané slovo v chatu je velmi zvláštní. Nikdo nemusí vědět jak vám zrovna je, já komentovala fotky, posílala spousty smajlíků a vtipných komentářů a přitom tady seděla s červenýma očima s náladou na sebevraždu. Myslím, že nikdo nedokázal poznat jak mi skutečně je. Jak krásně se dá schovat za kopu smajlíků, jak jednoduché je prstama nacvakat cokoli na obrazovku a entrem to odpálit. Já doufám, že to Petra nedělá a když tak ne pokaždé... Že je jí opravdu tak jak píše, že je taková optimistická mysl. Moc jí přeju, že může konečně vyrazit ven a doufám, že jí počáteční nezdar nepoloží. Ono to určitě nebude nijak zázračné vyjít ven po takové době, ale věřím, že to Petru neodradí od dalších pokusů. Držím jí palce, budu na ní moc myslet a jsem moc ráda, že se konečně dostala mezi nás mobilní kyslíkáře! Však si to holka zasloužila, co jsem se do ní nahučela ať tlačí na doktora a žádají o tekutý.
Osobně jí nepřestanu obdivovat, já bych na jejím místě asi vyskočila z okna. Nedokážu si to naprosto představit, jak bych to vydržela být tak dlouho doma. Na druhou stranu jsem si nikdy nedokázala představit, že bych vůbec byla na kyslíku a měla pocit, že bych se zbláznila...No a nezbláznila, alespoň prozatím, i když se v tom místy plácám a utápím, tak mě to zatím baví. Jako tenhle víkend....
...
Depku jsem spakovala a poslala o dům dál. Doufám, že tam, zůstane dost dlouho. Víkend byl prima, počasíčko krásný, ale aby se člověk nemusel radovat moc, tak se pro jistotu zase zkazilo počasí. Super!
V sobotu sem přijela Majda s Makrét a Bertičkou a vyrazily jsme s pejskama na procházku. Osobně jsem tomu nedávala moc šancí, ale říkala jsem si že dojdu kam dojdu a sama jsem byla překvapená, že jsem došla celkem daleko. Pak jsem teda na holky čekala u rybníka a trochu lapala po dechu, ale bylo to moc fajn a budu se snažit procházkovat i dál, nakonec k tomu koupálku prostě dojdu. Tam si sednu, vydejchám se půl hodiny a půjdu zpátky a nebo si zavolám odvoz.
Na zahrádce mám zasazená rajčátka, papriky i cuketu. Bylinky jsou na záhonku i v truhlíkách a kytky taky, už jen čekají až trochu zesílí aby na oknech dělaly parádu a ne ostudu. Velkou radost mi dělá letos levandule, loni jsme jí přesazovali a vypadalo to, že jí to moc svědčit nebude, ale co se z ní děje teď, to je veliká paráda! Letos bude voňavá úroda, jupííí. Kdyby bylo na mně, měla bych levandulový lány všude kolem domu.
Koťátka rostou, teda jen dvě. Měli jsme původně čtyři, dvě od Chlupiny a dvě od Píďalky, ale koťátka od Chlupiny zmizela. Podezírám tu chupatou potvoru, že je buď sežrala a nebo sežrat nechala, aby mohla na dvoře před našimi zraky obcovat s kocoury. Joo ta holka si to umí užívat a se závazky si nedělá hlavu, když jí popadne stesk, jde olizovat koťata od Pídi. Taky by mi mohl někdo půjčit děti, když na mě padne stesk a slibuju, že je nebudu olizovat!